Víra, kterou dává Bůh

autor: Smith Wigglesworth

 

Přečtěte si pasáž z listu Židům 11,1-11. Věřím, že je jen jedna cesta ke všem Božím pokladům a je to cesta víry. Skrze víru a víru samotnou vcházíme do poznání těch charakteristik a stáváme se spoluúčastníky na těch krásách a podílíme se na slávách našeho vystoupivšího Pána. Všechna Jeho zaslíbení jsou Ano a Amen pro všechny, kdo věří.


Kéž nám Bůh dá přijít k Němu Jeho vlastní cestou. To je skrze otevřené dveře milosti. Byla dána cesta. Je to krásná cesta, a všichni Jeho svatí mohou touto cestou vstoupit a naleznout odpočinutí. Bůh určil, aby spravedlivý žil skrze víru. Zjišťuji, že všechno selhává, jestliže to nemá základ na skále, Ježíši Kristu.On je ta jediná cesta, pravda a život. Cesta víry je Kristovou cestou, přijmout Ho v Jeho plnosti a kráčení v Něm; přijmout Jeho obživující život, který naplňuje, posouvá a proměňuje nás, přivádí nás na místo, kde je vždy v našich srdcích Amen k celé Boží vůli.


Jak se dívám do 12. kapitoly Skutků, nacházím, že se lidé modlili celou noc za Petra, aby se dostal z vězení. Měli zápal, ale zdá se, že měli nedostatek víry. Měli by být doporučeni za svou horlivost, jak trávili svůj čas v modlitbě bez ustání, ale jejich víra se evidentně nerovnala v míře tak úžasné odpovědi. Róda měla více víry než všichni ostatní. Když nastalo zaklepání na dveře, běžela k nim, a v okamžiku, kdy uslyšela Petrův hlas, běžela zpátky s radostí a říkala, že Petr stojí před branou. A všichni lidé řekli, „Šílíš. Tak to není.“ Ale okamžitě dosvědčovala, že to tak skutečně je.


Zachariáš a Alžběta určitě chtěli syna, ale když přišel anděl a řekl Zachariáši, že bude mít syna, byl plný nevíry. A anděl řekl, „Budeš němý, protože jsi neuvěřil mým slovům.“ Ale pohleďte na Marii. Když přišel anděl k ní, Marie řekla, „Ať se mi stane podle tvého slova.“ Bylo to její Amen na Boží vůli. A Bůh nás chce s naším Amen v našich životech, vnitřním Amen, mocným hýbajícím Amen, Bohem inspirovaným Amen, které říká, „Je to tak, protože to řekl Bůh. Nemůže to být jinak. Je nemožné, aby to bylo jinak.

 

Projděme si pátý verš, „Vírou byl Enoch přenesen, aby nespatřil smrt; a nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl, neboť ještě před tím přenesením měl toto svědectví, že se líbil Bohu.“

 

Když jsem byl ve Švédsku, Pán mocně působil. Po jednom nebo dvou proslovech mě zavolali vedoucí a řekli, „Slyšeli jsme o tobě velmi divné věci, rádi bychom věděli, zda to je pravda. Vidíme, že Bůh je s tebou, a že se Bůh pohybuje, a víme, že to bude pro Švédsko velké požehnání.“

 

„Dobrá,“ řekl jsem, „o co jde?“

 

„Tedy,“ řekli, „slyšeli jsme od dobré autority, že kážeš, že máš vzkříšené tělo.“ Když jsem byl ve Francii, měl jsem tlumočnici, která tomu věřila a zjistil jsem, že poté, co jsem jednou nebo dvakrát kázal skrze tlumočníka, že podávala své vlastní názory. A samozřejmě jsem to nevěděl. Řekl jsem těmto bratrům, „Řeknu vám, jaké jsou moje osobní přesvědčení. Věřím, že kdybych měl svědectví Enochovo, byl bych pryč. Věřím, že v okamžiku, kdy měl Enoch to svědectví, že se líbil Bohu, odešel pryč.“

 

Modlím se, aby Bůh tak obživil naši víru, neboť přenesení je v Boží mysli; ale pamatujte, že přenesení jde v souladu se svatou poslušností a kráčením, které se líbí Bohu. Toto bylo pravdou u Enocha. A věřím, že musíme podobně kráčet s Bohem v Duchu, mít s Ním stejné obecenství, žít pod jeho božským úsměvem, a modlím se, aby nás Bůh skrze svého Ducha natolik pohnul, že budeme tam, kde byl Enoch, když kráčel s Bohem.

 

Jsou dva druhy víry. Je přirozená víra. Ale nadpřirozená víra je Božím darem. Ve Skutcích 26,19 Pavel vypráví Aggripovi o tom, co mu Bůh řekl, když ho vysílal. „Abys otevřel jejich oči a odvrátil je od temnoty ke světlu, od moci satana k Bohu, aby přijali odpuštění hříchů a dědictví mezi těmi, kteří jsou posvěceni vírou, kterou je ve Mně.“

 

Je to Pavlova víra? Ne, je to víra, kterou dává Duch svatý. Je to víra, kterou uděluje nám, jak se tlačíme hlouběji a dál s Bohem. Chci před vás položit tento rozdíl mezi naší vírou a vírou Ježíše. Naše víra má limit. Většina lidí na tomto místědošli na místo, kde řekli, „Pane, už nemohu dál. Došel jsem tak daleko a už dál nemůžu. Použil jsem veškerou víru, kterou mám, a nyní se musím zastavit a čekat.“

 

Pamatuji si, když jsem jednoho dne byl v Lancashire, a obcházel jsem, abych viděl nějaké nemocné lidi. Vzali mě do domu, kde na posteli ležela mladá žena, velice beznadějný případ. Rozum byl pryč a projevovalo se tam mnoho satanských věcí a já jsem to věděl. Byla to pouze mladá žena, krásné dítě. Manžel, poměrně mladý muž vešel s dítětem a naklonil se, aby svou ženu políbil. V tom okamžiku se vrhla na druhou stranu, právě tak jak to dělají náměsíční. Bylo to velice srdcervoucí. Potom vzal to dítě a tlačil rty dítěte k matčiným. Opět nastal další divoký kousek. Zeptal jsem se jednoho, kdo ji navštěvoval, „Máte někoho, kdo by pomohl?“ „Ó“, řekli, „Udělali jsme všechno.“ „Ale,“řekl jsem, „nemáte žádnou duchovní pomoc?“ Její manžel hromovým hlasem řekl, „Pomoc? Myslíte si, že věříme v Boha, poté, co jsme měli sedm bezesných týdnů plných šílených stavů.“

 

Poté mladá žena, asi osmnáctiletá, na mě vycenila zuby a vyběhla ze dveří. To mě přivedlo na místo  slitování za tu ženu. Něco se muselo udělat, je jedno co. Potom se vší svou vírou jsem začal pronikat nebesy, a brzy jsem byl pryč z toho domu, řeknu vám, že jsem nikdy neviděl člověka, který by něco  získal od Boha, který se modlil na zemi. Pokud něco získáváte od Boha, musíte se modlit do nebe; neboť tam je to všechno. Pokud žijete v pozemské sféře a očekáváte věci z nebe, nikdy nepřijdou. A jak jsem viděl v Boží přítomnosti limity své víry, přišla jiná víra, víra, kterou nešlo popřít, víra, která se chopila zaslíbení, víra, která uvěřila Božímu slovu. A z té přítomnosti jsem se vrátil na zem, ale už ne ten stejný člověk. Bůh dal víru, která byla schopná zatřást peklem a čímkoli jiným.

 

Řekl jsem, „Vyjdi z ní, ve jménu Ježíše!“ Převalila se a usnula a probudila se za čtrnáct hodin dokonale při smyslech a dokonale zdravá.
V tomto směru je zde proces. Enoch kráčel s Bohem. Musely to být všechny ty léta, kdy pronikal a procházel a chopil se a věřil a viděl a dostával se do takové blízké spolupráce a kontaktu s Bohem, že se věci na zemi hýbaly a on se začal hýbat vůči nebi. Nakonec už pro něj bylo nemožné se zastavit. Ó, haleluja.

 

V 15. kapitole 1. Koritnským čteme o těle, které je „zasíváno ve slabosti,“aby bylo vzkříšené v moci. Zdá se mi, že jak hledáme přenesení, Pán nám dá poznat něco z té moci nyní, a zachová nás v té moci, takže nebudeme zasévání ve slabosti.

Je jedna věc, kterou mi Bůh dal z mého mládí, chuť a požitek pro svou Bibli. Mohu před Bohem říci, že jsem nikd ynečetl žádnou knihu, kromě své Bible, takže nevím nic o knížkách. Zdá se mi lepší získat Knihu knih jak stravu pro duši, pro posílení vaší víry a zbudování vašech charakteru v Bohu, taže po celý ten čas jste proměňováni a učiněni uzpůsobeni chodit s Bohem.

 

„Bez víry je nemožné se Mu líbit, neboť ten, který přichází k Bohu, musí věřit, že On je, a že těm, kteří ho usilovně hledají, dává odplatu.“

 

Mohu vidět, že je nemožné se Mu libit jinak, než vírou, neboť všechno, co není z víry, je hřích. Bůh chce, abychom viděli, že plán víry je ideálem a principem Božím. V tomto spojení miluju si udržet v myšlenkách krásná slova ve druhém verši 12. kapitoly listu Židům: „Hleďte na Ježíše, původce a dokonavatele naší víry.“ On je původce naší víry. Bůh skrze Něj působil pro formování světa. „Všechno bylo učiněno skrze Něj a bez Něj nebylo učiněno nic, co je.“ A kvůli ohromně hojné radosti v zaopatření pro nás tak skvělého spasení, se stal původcem živé víry. A skrze tento princip živé víry, když se budeme dívat na toho, kdo je původce a dokonavatel naší víry, jsme proměněni ve stejný obraz od slávy ke slávě, jako od Pánova Ducha.

 

Bůh má pro vás něco lepšího, než jste kdy měli v minulosti. Vejděte do veškeré plnosti víry a moci a života a vítězství, které je On ochoten poskytnout, jak zapomínáte na věci z minulosti a tlačíte se k vítězné ceně Jeho vysokého povolání v Kristu Ježíši.