1. kapitola

Dějiny křesťanských mučedníků do prvních globálních  pronásledování za císaře Nera

 

Když Kristus, náš Spasitel v Evangeliu svatého Matouše uslyšel vyznání Šimona Petra, který jej jako první ze všech otevřeně uznal za Božího Syna a postřehl ruku Jeho Otce na Něm, nazval jej  (narážejíc na jeho jméno) skálou, na které on zbuduje  Svou Církev, tak silnou, že ji ani brány pekla nepřemohou. V těchto slovech si lze povšimnout tří věcí: Za prvé: Kristus zbuduje v tomto světě Církev. Za druhé: tato stejná Církev by měla být mocně napadána nejen tímto světem, ale také nejzazší silou a mocnostmi všeho pekla. A za třetí: ta stejná Církev by i přes největší z ďáblových zlomyslností měla obstát.

Které Kristovo proroctví vidíme být tak úžasně dosvědčené, do té míry, že celý kurz Církve až do dnešního dne není ničím jiným než ověřováním toho proroctví. Za prvé, to, že Kristus zbudoval Církev, není třeba oznámit. Za druhé, jaká síla knížat, králů, monarchů, vládců a panovníků tohoto světa se svými poddanými, veřejně a v soukromí se vší svou silou a lstivostí usilovali proti této Církvi! A za třetí, jak uvedená Církev přes to všechno obstála a zachovala sama sebe. Kolik bouří a vichřic uplynulo, úžasné je to vidět: neboť tím průkaznější vyhlášení jsem podal této současné historii až do konce, zaprvé, aby byly zjeveny úžasné skutky Boží pro Jeho Církev k Jeho slávě a také aby trvání a postup Církve čas od času projevené spolu s větším poznáním a zkušeností mohlo přispět k prospěchu čtenáře a vybudování křesťanské víry. Když není našim úkolem příliš rozsáhle mluvit o dějinách našeho Spasitele, ani před ani po jeho ukřižování, pouze z nutnosti připomeneme našim čtenářům rozpaky Židů z jeho následného vzkříšení. Ačkoli jej jeden apoštol zradil; a jiný ho zapřel; za slavnostního posvěcení slibu; a ačkoli ho zbytek opustil, pokud nemůžeme vyloučit „učedníka, který byl známý veleknězi“, historie Jeho vzkříšení podala nový směr všem jejich srdcím a po službě Ducha svatého vložila do myslí novou jistotu. Moci, kterými byli oděni, je osmělily k hlásání Jeho jména ke zmatku židovských vládců a ohromení pohanských proselitů.

I. Sv. Štěpán

Sv. Štěpán trpěl další v pořadí. Jeho smrt se uskutečnila díky věrnému způsobu, jakým on kázal evangelium zrádcům a vrahům Krista. Byli přivedeni do takového stupně šílenství, že ho vyvedli z města a ukamenovali. „Obecně se předpokládá, že trpěl v den Hodu beránka o rok později po ukřižování našeho Pána a jeho nanebevzetí, následujícího jara na to povstalo velké pronásledování těch, kteří vyznávali víru v Krista jako Mesiáše, nebo jako proroka. Sv. Lukáš nám hned říká, že „bylo velké pronásledování proti církvi, která byla v Jeruzalémě;“ a že „ byli všichni rozptýleni po krajích judských a samařských, kromě apoštolů.“ Během „pronásledování, které povstalo kvůli Štěpánovi, kolem dvou tisíc křesťanů spolu s Nikanorem, jedním ze sedmi diakonů, trpěli mučednickou smrtí.

II. Jakub Veliký

Dalším mučedníkem, se kterým se setkáváme podle sv. Lukáše v dějinách Skutků apoštolů, byl Jakub, syn Zebedeův, starší bratr Jana, a příbuzný našeho Pána; neboť jeho matka Salome byla vlastní sestřenicí Panny Marie. Nebylo to ani deset let po smrti Štěpána, co došlo k tomuto druhému mučednictví; neboť Herodes Agrippa nebyl ustanoven za dohlížitelem nad Judskem s pohledem se jim zavděčit, dříve než pozvedl ostré pronásledování proti křesťanům a rozhodl se učinit účinný úder tím, že udeří na jejich vůdce. Shrnutí, které nám dal známý prvotní spisovatel, Clemens Alexandrinus, by nemělo být přehlížené; že, když byl Jakub veden na místo mučednické smrti, byl přiveden jeho žalobce, aby činil pokání ze svého chování v reakci na apoštolovu neobyčejnou odvahu, a padl na zem k jeho nohám, aby požádal o prominutí, prohlašujíc se za křesťana a rozhodujíc se, že by Jakub neměl přijmout korunu mučednictví sám. Tehdy byli oba stětí ve stejný čas. Takto tento první apoštolský mučedník vesele a rozhodně přijal tento kalich, o kterém řekl našemu Spasiteli, že je připraven jej pít. Timon a Parmenas trpěl mučednickou smrtí přibližně ve stejné době; jeden ve Filipi a druhý v Makedonii. Tyto události se staly v roce 44 po Kristu.

III. Filip

Narodil se v Betsaidě v Galileji a byl prvním, který byl nazván „učedníkem“. Pracoval pilně v Horní Asii a trpěl mučednictvím v Heliopolis ve Frygii. Byl zbičován, uvržen do vězení a poté ukřižován, 54 po Kristu.

IV. Matouš

Jeho zaměstnáním bylo celník. Narodil se v Nazaretu. Napsal své evangelium hebrejsky, které poté bylo přeložené do řečtiny Jakubem Malým. Kraj jeho působení byl Partia a Etiopie, v jehož posledně zmíněné zemi trpěl mučednictvím, když byl zabit halapartnou v městě Nadabah v roce 60 po Kristu.

V. Jakub Malý

Někteří usuzují, že byl bratrem našeho Pána z Josefovy dřívější manželky. Je to velmi pochybné a příliš se to shoduje s katolickou pověrou, že Marie neměla po našem Spasiteli žádné další děti. Byl vyvolený k dohledu nad jeruzalémskými církvemi; a byl autorem epištoly připisované Jakubovi ve svatém kánonu. Ve věku devadesáti čtyř let byl zbit a ukamenován Židy; nakonec mu rozrazili hlavu valchářským kyjem.

VI. Matěj

O něm je toho známo méně než o většině dalších učedníků. Byl vyvolený vyplnit prázdné místo po Jidášovi. Byl v Jeruzalémě ukamenován a poté mu usekli hlavu.

VII. Ondřej

Byl to bratr Petra. Kázal evangelium mnohým asijským národům; ale při svém příjezdu do Edesy byl zajat a ukřižován, dva konce kříže byly upevněné šikmo do země. Odtud odvozený termín Kříž sv. Ondřeje.

VIII. Svatý Marek

Narodil se židovským rodičům z kmene Levi. Má se za to, že se obrátil skrze Petra, jemuž sloužil jako písař a pod jehož dohledem napsal své evangelium v řečtině. Alexandrijský lid ho tažením umučil při oslavě jejich modly Serapis, což ukončilo jeho život v jejich nemilosrdných rukách.

IX. Petr

Mezi mnohými dalšími svatými byl požehnaný apoštol Petr odsouzen k smrti a ukřižován, jak někteří píšou, v Římě; ačkoli někteří jiní a ne bezdůvodně o tom pochybují. Hegesippus říká, že Nero hledal záminku proti Petrovi, aby ho usmrtil, což když lidé zjistili, snažně prosili Petra s povykem, aby z města utekl. Když na Petra dlouho naléhali, rozhodl se tomu vyhnout. Ale když dorazil k bráně, uviděl, jak mu jde Pán naproti. Když se mu Petr klaněl, řekl mu „Pane, kam jdeš? Jemuž odpověděl a řekl „Přišel jsem, abych byl znovu ukřižován.“ Podle toho Petr poznal, že mluví o jeho utrpění a vrátil se do města. Jerome říká, že když byl ukřižován hlavou dolů na vlastní žádost, protože, jak sám řekl, nebyl hoden být ukřižován stejným způsobem jako Pán.

X. Pavel

Apoštol Pavel, který byl dříve nazýván Saul, po své velké dřině a nevýslovné námaze prosazovat evangelium Kristovo, trpěl též pod tímto prvním Nerovým pronásledováním. Abdias prohlašuje, že kvůli jeho popravě Nero poslal dva ze svých pážat, Ferega a Partemia, aby ho zpravili o jeho smrti. Když přišli za Pavlem a informovali lid, požádali ho, aby se za ně modlil, aby uvěřili; Pavel jim řekl, že poté co uvěří, se mají v kobce nechat pokřtít. Když se tak stalo, přišli vojáci a vyvedli ho z města na místo popravy, kde po svých modlitbách předal svůj krk meči.

XI. Juda

Bratr Jakubův byl běžně nazýván Tadeáš. Byl ukřižován v Edesse v roce 72 po Kristu.

XII. Bartoloměj

Kázal v několika zemích a přeložené Matoušovo evangelium do indického jazyka propagoval v té zemi. Nakonec byl krutě zbit a poté ukřižován rozhorlenými modláři.

XIII. Tomáš

Zvaný Didimus kázal evangelium v Partii a Indii, který když zbudil hněv pohanských kněží, byl probodnutý oštěpem.

XIV. Lukáš

Evangelista, autor evangelia nesoucí jeho jméno. Cestoval s Pavlem různými zeměmi a má se za to, že byl pověšen na olivovníku řeckými modlářskými kněžími.

XV. Šimon

Příjmením Zélota, kázal evangelium v Mauritánii v Africe a dokonce v Británii a v posledně zmíněné ukřižován v roce 74 po Kristu.

XVI. Jan

„Milovaný učedník“, byl bratr Jakuba Velikého. Církve ve Smyrně, Pergamu, Sardis, Filadelfii, Laodikeji a Tyatirech byli jím založené. Z Efezu mu bylo určeno být poslán do Říma, kde podle tvrzení byl vhozen do kotle s vroucím olejem. Zázračně odtud unikl bez zranění. Domitian jej zahnal do exilu na ostrově Patmos, kde napsal knihu Zjevení. Nerva, nástupce Domitiana, ho zavolal zpět. Byl jediným apoštolem, který unikl násilné smrti.

XVII. Barnabáš

Byl z Kypru, ale původem Žid, předpokládá se, že zemřel kolem roku 73 po Kristu. A i přes všechny tyto pokračující pronásledování a strašné tresty Církev denně rostla hluboce zakořeněné v učení apoštolů a apoštolských lidí a hojně zalévána krví svatých.