PODLE Ezopa, nějaká stará žena našla prázdný džbán, který byl ještě nedávno plný skvělého starého vína, a stále z něj byla cítit vůně dřívějšího obsahu. Několikrát jej s chutí přiložila k svému nosu a přitahujíce jej tam a zpět řekla: „Ó, jak výtečné! Jak skvělé musí být samotné víno, když po sobě v nádobě zanechává tak sladkou vůni!“
Lidé často objímají své neřesti, když už je opustila síla si jich užívat. Vzpomínky na hýření a chtivost se jeví bezbožným lidem ve stáří jako sladké. Přičichávají k lahvím svých pošetilostí a přejí si jen, aby se jimi mohli zase opíjet. Věk nevyléčí zlé srdce, ale ukazuje ve směšném ale hluboce bolestivém světle nesmazatelnou převrácenost lidské přirozenosti.