Odpadlíci

V dlouhé řadě portrétů dóžů (Dóže je počeštěná forma italského titulu doge, nářeční formy latinského dux, vůdce /spisovná italská forma je duce/. Titul dóže se ve středověku a raném novověku používal pro hlavu státu v několika italských „korunovaných republikách“, z nichž nejvýznamnější byly Benátská republika a Janovská republika - převzato z Wikipedie) v paláci v Benátkách je jedno místo prázdné a podoba černé vrásky zůstává jako melancholický záznam o ztracené slávě. Uznán vinným z velezrady proti státu byl Marino Falieri setnut a jeho obraz byl vymazán ze vzpomínek, jak jen to šlo.

Jak jsme pohlíželi na jednoduchou připomínku, přemýšleli jsme o Jídášovi a Démasovi, a poté jakoby jsme v duchu slyšeli Pánova varovná slova, „Jeden z vás mě zradí,“ vnitru jsme položili slavnostní otázku, „Pane, jsem to já?“

Oko každého spočívá na tom temném prázdném místě déle než na mnohých skvělých portrétech obchodnických monarchů; stejně tak jsou odpadlíci církve daleko častějším tématem světového hovoru než tisíce dobrých a opravdových lidí, kteří ve všem ctí učení našeho Spasitele Boha. Proto je třeba si více všímat té části z nás, jejichž portréty jako svatých jsou veřejně vystavené, abychom jednoho dne nebyli vyřazeni z církevní galerie a naše osoby připomínány jen jako odporní pokrytci.