Host anebo Pán?
16.12.2010 12:09
Chtěl bych se podívat na pár slov, která máme tendenci aplikovat na Ježíše a poukázat na jejich význam.
Jedním z těchto slov je host:
Definice: - hostem je někdo, koho pozvu domů, ale nemá rozhodovací a řídící pravomoce
- u mně doma mu nic nepatří
- když mu řeknu, ať se tam cítí jako doma, může si odtud něco odnést?
Naproti tomu je pán někdo, kdo má absolutní právo to řídit, vést a a v mém domě mu patří všechno i já sám.
Příklad, jaký je v tom rozdíl, můžeme vidět v situaci, která se stala v Káně Galilejské. Je možné si to tom přečíst ve druhé kapitole Janova evangelia. Ježíše pozvali spolu s jeho učedníky jako hosta. Byl jedním z mnoha. Nebyl tam ani nijak moc významným hostem. A pokud budete pozorně číst, zjistíte, že se nic zvláštního nedělo. Ježíš tam sice byl, ale to je tak všechno, o čem to bylo. Ježíš tam byl jako divák. Není ani zřejmé, zda si ho vůbec někdo všímal, že tam je, řekl bych, že tam byli významnější hosté, než byl on sám, tedy aspoň v očích lidí.
Poté se ale stala klíčová událost. Marie běží za Ježíšem a volá o pomoc. Kdybychom to přenesli do duchovní úrovně, tam bych to nazval, že se modlí ke Kristu. Takové Mariino S.O.S. v té situaci. Nastala dost špatná situace, neboť došlo víno. Což znamená, že už nebude co dát hostům a hosté dost pravděpodobně začnou odcházet a pán a ženich z toho bude mít škodu. Všimněte si toho, co ji Ježíš říká, jednoduše jí řekl, "Co je mi do toho?", "Co já s tím". Víte, co s tím měl Ježíš? On tam neměl vůbec žádné pravomoce něco řešit, či řídit. Dodal, že není ještě jeho hodina. Ale jakmile mu Marie dala do ruky páku, pravomoc, autoritu něco řešit, řídit, vstoupit do problému, tehdy se začaly dít věci. Služebníkům řekla, aby udělali všechno přesně tak, jak jim řekne. To je chvíle, hodina pro Ježíše. Tehdy Ježíš může něco dělat. A taky se něco dělo.
Vídíte ten rozdíl? Dost zásadní. Pokud Ježíše zveme na shromáždění a zveme Ho jako hosta, je jedno jak významného, pořád je jenom hostem, někým, kdo si sedne někam do kouta, nebo bude v ústranní, i kdybychom Mu dali přední místo, pořád je jen hostem, a nebude se angažovat v našich věcech. Nebude nic řešit, žádné zázraky se dít nebudou. Tedy do té chvíle, dokud nezměníme jeho stav, z hosta uděláme toho, kdo má autoritu, pravomoc, něco řešit. Do chvíle, než my pustíme své ruce z volantu a předáme jej Jemu.
Ještě jedna věc, pokud je Ježíš hostem, kdo je tedy pánem domu? Kdo je v autoritě nad Ježíšem?
Řekl bych, že je zřejmé, jak je neuctívé a neefektivní nazývat Ježíše hostem.
Ještě bych zmínil jedno slovo "celebrita".
I když toto slovo zní vznešeně a významně, má podobné charakteristiky jako host. Celebrita je osoba, která má významné jméno, jeho jméno je známé, často si o nich můžeme přečíst v novinách, nebo v bulváru a nebo na jiném bulváru šlapeme po jejich hvězdách. Ale to nic neříká o autoritě.
Pokud nějaká celebrita, dejme tomu, Brad Pitt, nechci se dotknout fanoušků, přijde ke mně domů a začne se chovat, jako by mu to tam patřilo a bude to chcít řídit, já mám právo ho odtud v mezích slušnosti vyprovodit. A je jedno, jak známá to je osobnost. U mně doma nemá autoritu.
V Písmu můžeme najít dvě základní slova, tituly, které jsou vztaženy na Krista a těmi jsou Pán a Král. V těchto slovech je obsaženo něco, co žádné z těch předchozích slov nevyjadřuje. Pán a Král nevyjadřuje pouze chválu, slávu, čest a význam, ale také autoritu, pravomoc, je to osoba, které patřím se vším, co mám. Toto se nedá říct o hostu, ani celebritě. Pokud Boha chválím svými ústy a krásnými slovy, v čemž však není podřízenost, sebevydání, odevzdanost, není to opravdová chvála, která náleží Stvořiteli. A důležité je, že chvála není o tom, jak skvěle to zní v mých uších, ale jde o to, aby se to líbilo Bohu, aby to On viděl jako chválu, které je hoden.