Realita zobrazena v pohádkách.
Před časem jsem byl u rodičů a díval jsem se u nich na pohádku Princ a Večernice. Všimnul jsem si, jak byly tyto staré pohádky ovlivněné křesťanstvím, jaká paralela je v příběhu vůči skutečnosti. V příběhu se objevili nadpřirozené postavy, které člověku pomáhají v tísni. Člověk se snaží pomoci si sám. Princ chce sám svými schopnostmi napravit, co udělal. Dostane se do potíží a jen pomoc druhých a pomoc nadpřirozená jej z nich dostane. Ale předtím se musí ponížit, okradli jej a on je nucen si odpracovat nové šaty. Musel zapřít sám sebe. Ti tři princovi švagři zobrazují přítomnost a pomoc Pána Ježíše, který je nám nablízku, když jsme v potížích. Co je potřeba ale pokořit se a nechat si pomoci. Zajímavá podobnost je i co se týče počtu švagrů, v příběhu jsou tři švagři, stejně jako Bůh je ve třech osobách, Otec, Syn a Duch svatý. Objevila se tam nadpřirozená zlá postava jakoby v opozici vůči těm dobrým. V duchovním světě je ďábel jako Boží stvoření, které se ovšem postavilo proti Bohu a chtěl vládnout. Ten se staví proti lidem a škodí jim, podvádí je a okrádá o požehnání, stejně jako v tom příběhu si chtěl Mrakomor přivlastnit Večernici. Z vlastních sil a schopností by princ Mrakomora neporazil, jen pomocí Slunečníka, který mu ozářil meč. Slunce představuje teplo, světlo a život. Vlastností světla je, že všechno, co je ve tmě, odhalí. Ti švagři přesně věděli, jaký princ je a co dělá. Nebylo možné nic před nimi skrýt. Jemu tedy zbývalo, aby se jimi nechal vést, nechal si jimi poradit, aby mohl obstát.
Stejné je to i v životě, pokud se budeme snažit žít podle vlastních sil a schopností, neobstojíme. Jen z Božích sil, jen Duchem Božím jsme schopni obstát boje, které v životě máme. „Ale díky Bohu, který nám dává vítězství v Kristu“.
