Matouš 1,1-17 - Rodokmen Krista

Převzato z Matthew Henry Commentary

 

1Kniha rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova: 2Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Jákoba, Jákob zplodil Judu a jeho bratry. 3Judas pak zplodil Fáresa a Záru z Támary a Fáres zplodil Ezroma. Ezrom zplodil Arama. 4Aram pak zplodil Amínadaba a Amínadab zplodil Názona. Názon zplodil Salmona. 5Salmon zplodil Boáze z Rachab a Boáz zplodil Obéda z Rút. Obéd pak zplodil Isaje. 6Isaj zplodil krále Davida a král David zplodil Šalomouna z manželky Uriášovy. 7Šalomoun zplodil Roboáma, Roboám zplodil Abiáše, Abiáš zplodil Azu, 8Aza zplodil Jozafata, Jozafat zplodil Jorama, Joram zplodil Oziáše. 9Oziáš pak zplodil Joatama a Joatam zplodil Achaza. Achaz zplodil Ezechiáše. 10Ezechiáš pak zplodil Manasese a Manases zplodil Amona. Amon pak zplodil Joziáše. 11Joziáš pak zplodil Jekoniáše a jeho bratry za babylónského zajetí. 12Po zavlečení do Babylónu pak Jekoniáš zplodil Salatiela a Salatiel zplodil Zorobábela. 13Zorobábel zplodil Abiuda a Abiud zplodil Eliakima, Eliakim pak zplodil Azora. 14Azor potom zplodil Sádocha, Sádoch zplodil Achima a Achim zplodil Eliuda. 15Eliud zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Mátana, Mátan zplodil Jákoba. 16Jákob pak zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš zvaný Kristus. 17A tak [bylo] celkem čtrnáct pokolení od Abrahama až do Davida, čtrnáct pokolení od Davida až do babylónského zajetí a čtrnáct pokolení od babylónského zajetí až do Krista.

Co se týče tohoto rodokmenu našeho Spasitele, si všimněte,

I. Jeho titul. Je to kniha (neboli soupis, jak hebrejské slovo sepher, kniha někdy naznačuje) rodu Ježíše Krista, jeho předků podle těla; je to vyprávění o jeho narození. Je to Biblos Geneseos-Kniha Genesis. Starý zákon začíná knihou o pokolení světa, a je to jeho slávou, že tak je; ale sláva Nového zákona zde vyzvedává, že začíná knihou pokolení toho, který učinil svět. Jako Bůh, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných (Micheáš 5,1 EP), a nikdo nemůže vypovědět to pokolení; ale jako člověk, byl poslán v plnosti času, narozen z ženy a je to toto pokolení, které je zde vyslovené.

II. Jeho základní záměr. Není to nekonečný nebo nepotřebný rodokmen; není z těch chvástavých, jako běžně jsou rodokmeny těch velikánů. Stemmata, Quit faciunt? — Jakého užitku jsou dávné rodokmeny? Je to jako rodokmen, který je dán jako důkaz k potvrzení titulu a k prokázání tvrzení; záměrem je prokázat, že náš Pán Ježíš je syn Davidův, a syn Abrahamův, tedy z národa a rodiny, ze které má povstat Mesiáš. Abraham a David byli ve své době velkými opatrovníky zaslíbení vztahujících se na Mesiáše. Zaslíbení o tom požehnání bylo dáno Abrahamovi a jeho semeni, o nadvládě Davidovi a jeho semeni; a těm, kteří by měli o zájem o Krista jako syna Abrahamova, v němž mají být požehnány všechny rodiny země, musí být věrní, věrně mu poddaní jako synu Davidovu, který má vládnout všem rodinám země. Bylo zaslíbeno Abrahamovi, že z něj má povstat Kristus (Ge 12,3; 22,18) a Davidovi (2Sa 7,12; Žalm 89,4; 132,11 EP); a tedy pokud nemůže být prokázáno, že Ježíš je syn Davidův a syn Abrahamův, nemůžeme ho přijmout za Mesiáše. Nyní je to tedy zde prokázáno z autentických záznamů hlasatelských úřadů. Židé byli velmi přesní v zachovávání svých rodokmenů a byla v tom prozíravost kvůli objasnění původu Mesiáše z otců; a od jeho příchodu je ten národ tak rozptýlen a smíchán, že je otázkou zda by někdo vůbec mohl zákonně dokázat sám sebe jako syna Abrahamova;  avšak je jisté, že nikdo nemůže prokázat sám sebe ani za syna Áronova ani syna Davidova, tedy že kněžský a královský úřad je třeba vzdát jako ztracený na věky, nebo jej složit do rukou našeho Pána Ježíše. Kristus je zde nejdřív nazván synem Davidovým, protože pod tím titulem se o něm běžně mluvilo a byl očekáván mezi Židy. Ti, kteří ho přijali jako Krista, jej nazývali synem Davidovým (Mat 15,22; 20,31; 21,15). Tedy evangelista se odvažuje rozluštit, že Kristus není pouze syn Davidův, ale syn Davidův, na jehož ramenou má spočinout vláda; a že není pouze syn Abrahamův, ale že je syn Abrahamův, který má být otcem mnohých národů.

Tím, že nazývá Krista synem Davidovým a synem Abrahamovým, ukazuje, že Bůh je věrný zaslíbení a dokoná každé slovo, které řekl; a toto:  1. Ačkoli to splnění bylo dlouho pozdržováno. Když Bůh zaslíbil Abrahamovi syna, který bude velkým požehnáním světa, možná on očekával, že to bude jeho přímý syn; ale prokázalo se, že bude vzdálený 42 generací a asi 2000 let: tak dalece předem Bůh předpověděl, co se stane, a tak dalece poté někdy Bůh naplňuje, co zaslíbil. Všimněte si, oddálení zaslíbených milosrdenství, ačkoli zkoušejí naše trpělivost, neoslabují Boží zaslíbení. 2. Ačkoli z počátku je to k zoufání. Tento syn Davidův a syn Abrahamův, který má být slávou svého otcovského domu, se narodil, když bylo símě Abrahamovo pohrdaným lidem, nedávno poddaným římskému jhu, a když dům Davidům byl pohřben neznámo kde; neboť Kristus měl být kořen z vyprahlé země. Všimněte si, že Boží čas pro splnění svého slibu je, když je to nejméně pravděpodobné.

III. Jeho podrobné řady vedené v přímé linii od Abrahama směrem dolů, podle rodokmenů zaznamenaných v počátcích knih Paralipomenon (až jak dalece sahají), my zde vidíme jejich užití.

V rodokmenu můžeme zahlédnout některé podrobnosti.

1. Mezi předky Krista, kteří měli bratry, všeobecně povstal z mladšího bratra, jakým byl samotný Abraham a Jákob a Juda a David a Nátan a Résa; aby ukázal, že přednost Krista nepochází, jako u knížat země, z prvorozenství svých předků, ale z Boží vůle, který dle metody své prozřetelnosti, vyzvedává ty nízkého postavení, a dává hojnější čest na ten úd, kterému se nedostává.

2. Mezi syny Jákoba, kromě Judy, z něhož vyšel Shiloh, si všimněte, je zde vzat ze svých bratří: Judy a jeho bratrů. Není zde zmínka o Abrahamovu synu Izmaelovi, nebo o synu Izáka Ezauovi, protože byli vyvrženi z církve; zatímco všechny děti Jákobovi byli zahrnuti, a i když ne otcové Kristovi byli přesto patriarchy církve (Sk 7,8) a tedy jsou zmíněni v rodokmenu kvůli povzbuzení dvanácti kmenů, kteří byli roztroušeni, čímž jim oznamuje, že mají zájem o Krista a stojí ve vztahu k němu stejně jako Juda.

3. Fáres a Zára, Judovi dvojčata, jsou stejně tak jmenováni, ačkoli pouze Fáres byl Kristovým předkem, ze stejného důvodu, proč jsou zmíněni i Judovi bratři; a někteří si to myslí, protože zrození Fáresa a Záry má v sobě určitou podobnost. Zára vytáhl svou ruku první jako prvorozený, ale zatáhl ji zpět, Fáres získal právo prvorozenství. Židovská církev, stejně jako Zára, se jako prvorozená natáhla první, ale díky nevíře svou ruku odtáhla a církev z pohanů, stejně jako Fáres, se prodrala ven a vyšla s právem prvorozenství; a tedy Izraeli nastala částečná slepota, dokud se nenaplní plnost pohanů, a tehdy se narodí Zára – bude spasen celý Izrael. Řím 11,25-26.

4. Jsou zde čtyři ženy a aspoň čtyři, jmenované v tomto rodokmenu; dvě z nich byli původně cizinky vůči shromáždění Izraele,kenánka Rachab, a kromě toho nevěstka, a moabka Rút; neboť v Ježíši Kristu už není Řek ani Žid; ty, kteří jsou cizinci a neznámí, jsou v Kristu vítaní k občanství svatých. Další dvě byly cizoložnice, Támar a Batšeba; což bylo dalším znakem ponížení vloženého na našeho Pána Ježíše, že nejenže povstal z takových, ale to, že z nich povstal, je zejména poznačeno v jeho rodokmenu a není to nijak zastřeno. On vzal na sebe podobu hříšného těla (Řím 8,3) a bere i větší hříšníky po jejich pokání k nejužšímu vztahu s ním. Všimněte si, že bychom neměli kritizovat lidi za skandály jejich předků: oni tomu nemohou nijak pomoci a bylo to volbou toho nejlepšího, právě našeho Pána. David plodící Šalomouna z té, která byla ženou Urijáše, zde poukazuju na to (říká Dr. Whitby), že zločin Davida, z kterého on činil pokání, nemohlo zastavit zaslíbení dané jemu, že se zalíbilo Bohu naplnit to právě skrze tuto ženu.

5. I když jsou zde jmenováni různí králové, přesto žádný zde není přímo nazván králem kromě Davida (Mat 1,6), král David; protože s ním byla učiněna královská smlouva a jemu bylo dáno zaslíbení o království Mesiáše, o kterém je řečeno, že zdědí trůn své otce Davida (Luk 1,32).

6. V rodokmenu králů judských mezi Joramem a Oziášem (Mat 1,8) jsou tři vynecháni, jmenovitě Achazjáš, Joáš a Amaziáš: a tedy když je řečeno, Joram zplodil Oziáše, je to myšleno dle užití hebrejského jazyka, že Oziáš z něj dle linie povstal, jak je řečeno Ezechiášovi, že synové, které by zplodil, budou odvedeni do Babylona, kde byli odvedeni o několik generací později. Nebylo to kvůli omylu nebo zapomnění, že ti tři byli vynecháni. Ale pravděpodobně byli vynecháni v rodokmenových soupisech, do kterých evangelista nahlížel, které přesto byly přijaty jako autentické. Někteří tomu dávají tento důvod: --Bylo to Matoušovým záměrem kvůli zapamatování si, aby snížil počet Kristových předků do tří čtrnáctek, bylo potřeba, aby v tomto období byli tři vynecháni a k tomu žádný vhodnější než oni, kteří byli přímými potomky zlořečeného Ataliáše, který přinesl Achabovo modlářství do Davidova domu, kvůli kterému byli tři odpadlíci; a na takové Bůh v tomto světě pokládá znamení své nelibosti. Hlavy všech tří byly do hrobu přineseny krví.

7. Někteří si všímají, jaká směs dobrých a zlých byla v nástupnictví těchto králů; například (Mat 1,7-8), bezbožný Roboám zplodil bezbožného Abiáše; bezbožný Abiáš zplodil dobrého Azu, dobrý Aza zplodil dobrého Jozafata: dobrý Jozafat zplodil bezbožného Jorama. Milost nespočívá v krvi, ani nevládne hříchu. Boží milost je jeho vlastní a on ji dává nebo zadržuje, jak se mu líbí.

8. Babylonské zajetí je zmíněno jako význačné období v této linii, Mat. 1,11-12. Když uvážíme všechny věci, bylo div, že se Židé v tom zajetí neztratili tak jako jiné národy; ale toto naznačuje důvod, proč proudy toho lidu byly ponechány projít v čistém stavu skrze mrtvé moře, protože z nich podle těla měl povstat Kristus. Nemař jej, je v něm požehnání, to požehnání z požehnání, Kristus samotný. Izajáš 65,8.9. Měl to v úmyslu, aby byli obnoveni a aby na zpustošení svatyně bylo pohlíženo z přízní kvůli Pánu, Da 9,17.

9. O Joziáši je řečeno, že zplodil Jekoniáše a jeho bratry (Mat 1,11); Jekoniášem je zde míněn Jehoiakim, který byl prvorozený Joziáše: ale když je řečeno (Mat. 1,12), že Jekoniáš zplodil Salatiele, ten Jekoniáš byl synem toho Jehoiakima, který byl odveden do Babylona a tam zplodil Salatiele (jak Dr. Whitby ukazuje), když je řečeno o Jekoniáši dle zápisu jako o bezdětném (Jer 22,30), je to vysvětleno takto: Nikdo z jeho semene nebude prospívat. O Salatielovi je řečeno, že zplodil Zorobábela, zatímco Salatiel zplodil Pedajáše a ten zplodil Zorobábela (1Pa 3,19): ale, jako už dříve, vnuk je často nazván synem; Pedajáš, podobně, zemřel v otcovském období svého života, a tak byl jeho syn Zorobábel nazván synem Salatiele.

10. Linie je svedena, ne k Marii, matce našeho Pána, ale k Josefovi, muži Marie (Mat 1,16); neboť Židé vždy počítali své rodokmeny dle mužů: přesto byla Marie ze stejného kmene a rodiny jako Josef, tedy jak skrze jeho matku, tak i skrze jeho míněného otce byl synem Davidovým; přesto jeho zájem ve vážnosti je odvozen od Josefa, ke kterému ve skutečnosti podle těla neměl žádný vztah, aby se ukázalo, že království Mesiáše není založeno na přirozeném původu od Davida.

11. Středisko, ve kterém se všechny tyto linie setkávají, je Ježíš, zvaný Kristus, Mat. 1,16. To je ten, který byl tak naléhavě toužen, tak netrpělivě očekáván a jehož měli patriarchové na očích, když byli tak toužební po dětech, aby mohli mít tu čest vstoupit do svaté linie. Požehnán buď Bůh, že my teď nejsme v tak temné a mračné pozici očekávání, jak oni byli tehdy, ale vidíme jasně, co tito proroci a králové viděli jako skrze zrcadlo zatemněně. A my můžeme mít, pokud to nebude naší vlastní vinou, větší čest než tu, po které oni tak prahli: neboť ti, kteří činí vůli Boží, jsou v čestnějším vztahu ke Kristu než ti, kteří mu byli příbuzní podle těla, Mat. 12,50. Ježíš je nazván Kristus, což je Pomazaný, stejné s hebrejským jménem Mesiáš. Je nazván kníže Mesiáš (Da 9,25) a často Boží pomazaný (Ž2,2). Dle této vlastnosti byl očekáván: Jsi ty Kristus--ten Pomazaný? Král David byl pomazaný (1Sa 16,13), i kněz Áron (Lev 8,12) a prorok Elíša (1Kr 19,16) a prorok Izajáš (Iz 61,1). Kristus, pomazaný a kvalifikovaný pro všechny tyto úřady, je tedy nazván Pomazaný--pomazaný olejem veselí nad všechny své společníky; a z tohoto jeho jména, které je jako mast vylitá, jsou všichni jeho následovníci nazváni křesťané, protože i oni přijali pomazání.

Nakonec. Všeobecné shrnutí celého tohoto rodokmenu máme v Mat. 1,17, kde je shrnut do tří čtrnáctek, naznačen významnými obdobími. V první čtrnáctce máme povstávající rodinu Davidovu a vzhlížející jako ráno; ve druhé ji máme vzkvétající v poledním třpytu; ve třetí klesá a roste méně a méně, ztrácející se v rodinu chudého tesaře, a poté z ní vysvítá Kristus, sláva svého lidu Izraele.