Přešli jsme Velký Aletschský ledovec (ve Švýcarsku - pozn. překl.) a měli jsme už velký hlad, když jsme došli k horskému plesu na půl cesty mezi Belalpem a hotelem na úpatí Æggischorn; tam se nějaký rolník pustil z hory dolů, aby nám přinesl chléb a mléko, byla to opravdová Marah pro nás, když nám přinesl zpět mléko na pití příliš kyselé a chleba černý jako uhel, příliš tvrdý na kousání a trpký jako tvaroh. Co potom? Nuže, o to horlivěji jsme toužili dojít k hotelu, ke kterému jsme měli namířeno. Nasedli jsme na své koně a nezastavovali jsme se, dokud jsme nedorazili k pohostinnému stolu, kde náš hlad byl hojně uspokojen. Stejně tak podněcují naše zklamání na cestě do nebe naše chutě po lepší zemi a oživují chůzi naší pouti k nebeskému městu.
