Služba

Kde je naše místo v Kristově těle? Kde a jak sloužit?

 

Co teď psát? Napadá mě téma, o kterém sám hodně přemýšlím, téma osobní služby a služebnosti. A myslím, že nejsem jediný, kdo nad tím přemýšlí, dokonce věřím, že by nad tím měl přemýšlet každý, kdo dal svůj život do rukou Bohu.

Každý, kdo přijal od Ježíše spasení, dostal při znovuzrození do vínku semínko služebnosti, každý z nás byl stvořen pro určitý úkol, ať už je to cokoli. Každý znovuzrozený věřící má v sobě zárodek toho, co s ním má Pán v plánu. Je to jako s těmi hřivnami v Ježíšově podobenství. Z lidu izraele si na poušti Bůh vyvolil kmen Levi, aby mu sloužil při svatyni, a tak stejně si i dnes vyvoluje jedince pro určitý specifický a jedinečný záměr a úkol.

I když to třeba má už dané pojmenování, služba je přesto vždy jedinečná ve vztahu k jedinečnosti člověka, který ji vykonává. Pán je tak neskutečně úžasný, že všechno, co v Kristu děláme, je vždy nové a nikdy stejné, i když z vnějšku se to tak může jevit. Pokud je to pomazané Duchem, nemůže to být mrtvé.

Další věcí na tom všem je, že my sami se na sebe díváme a často si říkáme: jak si Pán může použit někoho, jako jsem Já? Co může s touto nádobou provést? Vždyť jsem takový a makový, tolikrát za den udělám něco, co není úplně ve shodě s Kristovou povahou a jednáním. Tak často dělám věci, které bych raději neudělal. Srovnáváme se s druhými, s Božími muži a ženami historie církve i její současnosti a říkáme si, kéž bychom byli jako oni, ti byli požehnaní. To, co bychom ale měli mít neustále na paměti, je, že to není naše dokonalost a "spravedlnost", co nás činí hodnými pro Boží dílo. Je to jeho spravedlnost, kterou nám dal v Kristu. Bez ohledu na to, kolik chyb a špatných věcí, jsme udělali a ještě uděláme. Apoštol Pavel napsal v jednom ze svých listů, že Boží milostí je to, čím je.

Najdou se tací, kteří vidí službu jiných a vidí, jak tomu Duch svatý žehná a chtějí to hned dělat taky. Každý však musí poznat ten konkrétní Boží plán pro svůj život a přijmout jej. Věřím, že to zas tak těžké není.

Chce to ale čas. Všichni potřebujeme se naučit spoustě věcem, než můžeme vstoupit do plnosti služby, o kterou Pánu jde. A spoustě věcem se budeme učit celý život a třeba i chybami.